Čeština
Anglicky
Německy
Od začátku cesty jsem nabral trochu náskok oproti pečlivě napsanému itineráři a tak jsem v první řadě musel přerezervovat naplánované ubytování, protože Markéta už odmítala jezdit 70 km tam a zpět a řekla mi, že mě tam už klidně nechá. Včera jsem skončil na okraji Moravské Třebové a musel se vracet zpět do Olomouce (jednak na ubytování a jednak na plánovaný event, na kterém se sešla parta fajn lidiček, se kterými jsme si pěkně popovídali, lehokolo vyzkoušeli - jde to i v klapkách :) - a celkově strávili příjemnou hodinku v místním parku, který sousedil s pivním barem s velkým výběrem kraftových piv. A tak mohly přiskákat i další bodíky v naší druhé nejpoužívanější aplikaci - pivním facebooku. Nejen olomouckým kačerům a kačerkám děkujeme za účast, udělali jste nám radost.
Norské rosničky opět nepředpovídali příliš optimistické počasí, ale když jsem se vykutálel z pelechu a koukl k nebi, rozhodně to na déšť nevypadalo. Že by se i mistr tesař utnul? Ovšem návrat na start dnešní etapy až k Moravské Třebové může všechno změnit. I když Markéta jela jak k ohni, prý už jí to věčný přejíždění neba a má z něj stopro zánět achilovky, bylo hooooodně po poledni.
Tentokrát jsem nelelkoval a šlápnul z ostra do pedálu. Hned ze startu se terén začal zvedat víc, než bych si přál, ale někdo tu Českotřebovskou vrchovinu překonat musí, že. Nabral jsem směr Hřebeč, dofuněl do Boršova a tam padl ten spásný nápad zkrátit si cestu a tak jsem dál pokračoval kolem hájovny po naučné stezce. Nadšení mi ale nevydrželo dlouho, páč jsem zjistil, že jedu úplně jinam. SAKRA!!! Vracím se, hledám odbočku na cestu, která měla vést přímo k vyhlídce, odbočku nacházím, ale cesta se mi nezdá. To je snad zlej sen. A tak se vracím na původní cestu a spořádaně, bez rebelie pokračuji po cyklostezce č 4031.
Supím do kopečka a doufám, že jsem si už Černýho Petra pro dnešek vybral. Pravda. Mohlo to bejt o dost horší. Celkem pohodová cesta končí po cca 13 km stoupáním k vyhlídce na Moravskou Třebovou, kde se krátce pokochám výhledem, chytím znovu dech a definitivně se rozloučím i s Moravou, páč jsem se právě přehoupl do východních Čech.
Chtěl jsem se co možná nejrychleji dostat do Litomyšle, napojit se tam na Loučnou a podél toku pokračovat vlastně až k Labi. Po heroickém :) zdolání vrcholku (cca 500 m.n.m.) jsem za odměnu frčel z kopečka a cesta odsejpala až na jednu drobnou vadu a to silný protivítr - docela brzdil. Připadal jsem si jako Falco z Nekonečnýho příběhu.
V Janově jsem se zastavil na oběd, kde jsem se pěkně nacpal guláše s hromadou knedlíků. I když se mi moc nechtělo musel jsem siestu ukončit dříve, jelikož se začalo pěkně zatahovat a pomalu bylo jasné, že Norové nekecali. Ač narvanej knedlíkama, jsem šlápl do pedálů a kmital do Litomyšle. Mraky byly už černé jako v Mordoru a v dáli bylo vidět, jak na různých místech v kraji někdo nahoře prokopl kýbl. V Litomyšli jsem měl nařízeno od supportu navštívit virtuálku a pár tradiček a tak jsem měl chvilku pokochat se městem. Čekal jsem, že mě ve městě zastihne déšť, ale ač byly mraky černé tak, že černější už snad být víc nemohly, déšť zatím nepřicházel, jen občas dopadla nějaká kapka, kterou přivál vítr.
Z města jsem se vymotal a šupajdil po toku Loučné směr Vysoké Mýto. Místy jsem zvažoval, že zastavím a navlíknu si svou apartní pláštěnku, ale pořád jsem to odkládal. Přece jenom pláštěnka ve větru se chová jak padák a nebudu se přece zbytečně vysilovat. Každopádně stav nejistoty mi paradoxně celkem pomohl, protože jsem neměl čas na poflakování a na to, že jsem se narval knedlema, jsem už úplně zapomněl.
Prchal jsem před deštěm, nebo mu jel vstříc, bůh suď, míísty jsem narážel i na mokrou vozovku, ale kapky mě zatím ušetřily, páč jsem jel pořád relativně v suchu. Nakonec jsem ale osudu neunikl a v Cerekvicích nad Loučnou šla pláštěnka do akce. Po kilometru a půl stano-cyklistiky jsem byl donucen zastavit na autobusové zastávce a schovávám se do budky ve stanici Hrušová - Pekárna. Proč Hrušová - Pekárna bylo hned podle vůně jasné, k mé smůle se ale obsluha prodejny tvářila, že zavírá a uklízí a rozhodně mě v tomhle stavu, promočeného až na kost, nehodlá pustit na vycíděné dlažky.
Po půlhodince azylu v budce jsem vyhodnotil meteorologickou situaci jako snesitelnou a vyrazil na cestu dál. Dnešní cíl - Vysoké Mýto - mě přivítal lijavcem a ještě rovnou dvěma DNF. Za co? Samozřejmě, že po ubytování a uklizení kola déšť ustal a vysvitlo i sluníčko. Jestli si ty nahoře myslí, že to zase všechno vyskládám a budu pokračovat, tak to se šeredně mýlí. Nikam už nejedu a jdu na pivo.
EVENTY - zde můžete zjistit víc o Marianově challengi, rádi vás uvidíme :)
