Z východu na západ 2020 - den třetí

Brzká rána jsou pro mě vždy vražedná. Ti, co mě znají, vědí, že normální ráno je kolem desáté. Obvykle mi dá práci se vykopat z pelechu v nějakou rozumnou hodinu, natož po dvou dnech v sedle. Dneska jsem se hrabal fakt dost pomalu a než jsem odstartoval bylo skoro poledne. Rozhýbat se po ránu do aktivního módu chce svůj čas :-)) Family support na mě taky nechvátal a jen se potichu v peřinách modlil, ať mi to co možná nejvíc trvá. A už to přišlo - vyhnal jsem holky do auta a hurááá na start.

 

Od hlavního nádraží jsem odjížděl před dvanáctou. Olomoucí jsem prosvištěl (i místem dnešního večerního eventu) a stočil to na Chomoutov. Kdyby tam to o nebylo, bylo by to veselejší, už bych byl skoro doma :) Cyklostezky v městě zasluhují samou chválu, páč prakticky po příjezdu od východu jsem projel city (až na pár úseků) tak, že jsem jel jen přírodou, parky a vůbec jsem skoro neměl šajn, že jedu metropolí. 

 

Celou dobu jsem to hnal proti toku Moravy směr Litovel. V této oblasti jsou všechny řeky, říčky i potoky pěkně rozvodněné, občas se valila voda i po stezkách, takže některé naplánované keše se nedaly suchou ani mokrou nohou odlovit a už plavou do Dunaje. Jiné zase střežili hordy komárů v čele s krvelačným kapitánem a tak jsem se raději vzdal a uháněl poražen pryč. Stejně jsem schytal pár zásahů, když jsem přibržďoval u krabiček, a když jsem viděl ten černočerný roj, rychle jsem přidal a hodil po nich jen pár peprných slov. Tak si ji nechte, vy nenažranci! 

 

Litovlí jsem se za hlasitého povzbuzování místních pětiletých bajkerů prohnal přes náměstí a někdy odpoledne jsem dorazil do Loštic. Zde mě velmi zaujala tvarůžková cukrárna, tvarůžkový kiosek, tvarůžkový stánek a vůbec všechno tvarůžkového. Na celém náměstí se to hemží samýma tvarůžkama a až po chvíli mi dochází, že jsem ve městě, kde se tato laskomina vyrábí. Je tady i podniková prodejna a v cukrárně prodávají tvarůžkovou zmrzlinu. Tak tady, pánové, já se asi vůbec nenajím, protože mléčným výrobkům se vyhýbám jako čert kříži a tvarůžkům obzvlášť. Ale hned volám holkám, ať se tu cestou zastaví a nějakou místní specialitu ochutnají a doufám, že budou daleko a než se zase potkáme, tak z nich to tvarůžkové opojení vyprchá :)

 

Co čert nechtěl, holky nebyly daleko a tak během krátké chvíle přijely a první kroky samozřejmě vedly do cukrárny. Kája miluje od malička tvarůžky a tak volba zmrzliny byla jasná - tvarůžková - a jako bonus druhý kopeček byl překvapivě granátové jablko. První, co mě napadlo bylo, že tato kombinace asi nebude úplně optimální. Nebyla! Kája po ochutnání zkonstatovala, že tvarůžková zmrzlina chutná jako tvarůžky a že k ní tedy potřebuje máslo a chleba :-) a to granátové jablko se k tomu už vůbec nehodí. A tak chudák zmrzlina skončila v koši. 

 

Po téhle taškařici byl čas vyrazit dál. Dnešní cíl se rýsoval jasně - Moravská Třebová. Od Loštic se krajina začíná měnit a najednou se na obzoru zvedají kopečky plné lesů, skrývající skvost střední Moravy hrad Bouzov. Samozřejmě tento hrad člověk zná hlavně z pohádek a filmů, ale až dnes jsem ho viděl na vlastní oči. Fakt pěkný. Cestu okolo Bouzova jsem si užíval, krásná příroda, voňavé lesy, žádní lidé, holky ještě v Lošticích - fakt pohoda. A v tomto rozpoložení jsem dojel až na okraj Moravské Třebové.

 

Na dnešní den jsem naplánoval event v Olomouci, a tak jsem byl nucen dnešní etapu ukončit o něco dříve, abych se stihl předtím ještě vykoupat, navonět a navečeřet. Dnešní etapa byla zatím nejkratší - celkem cca 73 km - ale můžu si to dovolit, páč mám náskok, vždyť jsem si sliboval průměr 70 km na den :). Na zítřek mě rosničky straší deštěm, tak snad si to ještě rozmyslí a nechají mě v klidu šlapat do kopečků, které čekají za Třebovou :-).

 

TRASA
hlavní nádraží v Oloumoci - okraj Moravské Třebové
73 km

Pokračovat na druhý den - zde                     Pokračovat na čtvrtý den - zde  


ZAJÍMAVÉ KEŠE: