Čeština
Anglicky
Německy
Zatím každý den jsem se musel nechat k velké nelibosti mojí řidičky na start etapy dopravit. Vysoké Mýto bylo výjimkou a tak jsem konečně mohl rovnou po snídani sednout na kolo a vyrazit přímo z místa ubytování. Užíval jsem si to, protože to bylo bez zbytečných řečí dámského osazenstva support auta, jenom jedna maličká drobnost, mi kazila tohle skvělé dopoledne - opět byla předpověď na pytel. Velká a nízká oblačnost slibovala zase vodu a citelně se ochladilo. Kapky zatím nepadaly a už jsem si říkal, že ušetřím za vodu a nebudu se koupat, když mě to každý den stejně vyplaví. S tímto předsevzetím jsem opět vyrazil jen s pláštěnkou, nezbytnými tekutinami - škoda že to nemůže být pivo, protože budu mít na konci challenge určitě v břichu už žáby - nářadím na kolo, pumpičkou, náhradní duší a lepením, které jsem dostal na eventu v Olomouci od Tesman Pavel (ještě jednou díky, Pavle, přesto doufám, že ho nebudu muset použít). Zvažoval jsem ještě mikinu, ale nakonec zůstala pěkně schumlaná pod sedačkou, přece při pohybu se člověk zahřeje.
Včera při příjezdu do Vysokého Mýta mě zaujala v dáli na hlavním tahu do města děsivá kolona vozidel. Pomyslel jsem si, že tam je asi nějaká nehoda. Ovšem dnes se vše objasnilo při výjezdu z města na druhé straně. Opět nekonečná kolona. Pochopil jsem. Radní asi nechtějí, aby obyvatelstvo couralo z města do města a tak rozkopali všechny výpadovky. Připadal jsem si jako před čtvrt rokem na Kladně.
Kousek za Mýtem jsem se rozhodl si ušetřit pár kilometrů a nechat tak odpočinout nožičky a stočil jsem to po modré směr Zámrsk a Nová ves. Od začátku výletu si každý den říkám, jak je vše nasáklé vodou, z polí jsou jezera, komáři mají karneval, škarpy se změnily na řeky a stejně jsem nezůstal ve střehu. Samozřejmě že byla stezka pod vodou a spíš než jízdu po cestě jsem si užíval zasloužené lázně. Bahenní. Jiní za to platí nemalý peníz, kdežto já to měl zadarmo! Akorát že mě určitě support nepustí pak do auta.
Obalen jako Jožin z bažin jsem pokračoval dál na Radhošť. Vůbec jsem netušil, že existuje i obec s tímto názvem, jako odkojenec Radegastem samozřejmě znám Radhošť jen jako horu s typickým bůžkem na vrcholu. A už zase myslím na pivo :) Při cestě na Uhersko jsem potkal opět místo polí jezera, doufal jsem, že na mě nevyleze nějaká lochneska, a dokonce cesta od Opočna pod viaduktem byla uzavřená úplně pokud člověk neměl potápečskou výbavu. Nemám rád vodu a už vůbec ne potápění, tak bylo jasné, že tudy teda rozhodně nepojedu.
Počasí zatím bylo rozumné a šetřilo si déšť na jiné příležitosti a tak pln optimismu, že bych dnes mohl zvládnout vše suchou nohou, jsem si stanovil cíl dnešní etapy “někam za Kolín”, ideálně Poděbrady.
Před Moravany jsem si poměřil síly se srncem, který se mnou běžel v poli bok po boku. Vydrželo nám to dobrých 300 metrů, než pochopil, že na mě nemá a rozhodl se závod zbaběle skrečovat, vymluvil se na křeč v kopýtku a pak zmizel do houští. První větší dnešní vítězství. Hned se mi jelo radostněji.
Pardubice jsem statečně projel, připsal si pár DNF (příště už nebudu psát, že jedu od keše ke keši), a s nostalgií jsem vzpomínal na krásné cyklostezky okolo Bečvy nebo Moravy. Na Pardubice jsem v tomhle ohledu sázel, ale prd. Příště radši vsadím na koně. Další rána z čistého nebe přišla, když mi holky zavolali, že dnes mi support dělat rozhodně nebudou, páč jedou do Kladrub do Státního hřebčína na koníky a já mám dojet za nimi nebo se někde naobědvat nebo přespat, jak se mi bude chtít. No co se dá dělat, spát pod mostem nechci, tak jsem šlápnul do pedálů a zamířil do Kladrub. Cestou zvládnu ještě pár DNF - výbornej den - a ve třičtvrtě na čtyři s jazykem na vestě potkávám spokojené a vychechtané holky, jak vycházejí z prohlídky.
Přichází čas na svačinu, aspoň tu mi daly, a koukám do mapy, kudy a kam budu pokračovat. Rodinný support posílám do Poděbrad, kam jsem si naplánoval dnešní konec etapy. Při výjezdu z Kladrub mě zaujaly nekonečné výběhy a je mi jasné, že tady se family stopro zasekne a budu muset na ně zase čekat. Co proboha na těch koních mají? Jsou velcí, mají zuby a kopyta a vůbec.
Řítím se na Velký Osek a opět si postezkávám nad chybějícími cyklostezkami, které jsem si užíval na Moravě. Naštěstí mé přání nezůstalo nevyslyšeno, už jsem toho nahoře asi s tím remcáním nebavil, a v Oseku narážím na krásnou cyklostezku a to ještě netuším, jak nádherná cesta vede o kousek dál podél Labe až do Poděbrad. Závěr dnešního dne jsem si už jen užíval, jen jsem se musel kochat za jízdy, jelikož hejna komárů útočila už v nízkých rychlostech, natož kdybych zastavil úplně. Stezka okolo Poděbrad je fakt fantastická a v dobrém rozmaru končím dnes na náměstí. Vzhledem k tomu, že mé dnešní sebevědomí dostalo zabrat nespočetnými DNF, neodvažuju se lovit ani virtuálku, nechám si jí na zítra.
Pokračovat na čtvrtý den - zde Pokračovat na šestý den - zde