Čeština
Anglicky
Německy
Včerejší den se krutopřísně protáhl, jednak se nám nechtělo z eventu, kde byla výborná společnost a skvělé pivko, a jednak z Kolína je cesta dlouhá. Vždycky si zakládám na tom, abych ještě ten den sepsal své zážitky, páč mám velice špatnou krátkodobou paměť, a tak to dopadlo přesně tak, jak jsem nechtěl a do postele jsem se vploužil něco málo po třetí, kdy už ptáci pomalu začali vyřvávat. Takže dnes opět, aby se to nepletlo, se mi ráno z postele vůbec ale vůbec nechtělo. Nejsem skřivan, to už každý ví, tak to sem už psát nebudu - prostě ráno je kolem jedenácté, oběd kolem čtvrté, večeře v deset a basta. Než jsem se dostal na start sedmé etapy do Kostelce nad Labem, bylo něco kolem oběda (mého oběda).
Trasa pokračovala dál kolem Labe a tak jsem si říkal, že to manko hravě dojedu, ale OUHA! Cyklostezka od Kostelce byla vydlážděná kamenem, asi si stavaři spletli století a tak jsem se pěkně cestou “vyklepal” a prověřil tlumiče. Ještě že nebylo až takové vedro, jinak bych si určitě překousl i jazyk. Jediná výhoda byla, že ostatním cyklistům, o inlinistech ani nemluvím, se taky nechtělo tady drkocat a tak nebylo potřeba se vyhýbat ostatním. Vzhledem ke včerejšímu náročnějšímu posezení jsem to jaksepatří uvítal. Mastím si to po optimálně vybrané nejméně drncavé stopě a u Neratovic jsem byl odměněn klasickou polňačkou. Super, už jsem si myslel, že začnu koktat.
Dnešní cíl cesty byl stanoven s ohledem na mou indispozici, kterou jsem si přitáhl ze včerejška. Úplně bohatě postačí, když se přiblížím k Lounům. Takže dneska byla naplánovaná rozlučka s Labem, které mi dělalo společnost už od Pardubic. Pokochal jsem se tím, jak řeka mohutní a získává na své velikosti, a od Mělníka, kde se k toku přidává ještě Vltava, si to šlapu po parádně upravené cyklostezce. Co víc si přát. Sluníčko svítí, ptáci zpívají, řeka hučí, prostě pohoda.
Nevím, kdo to řekl, že svět je malý, ale cestou se mi to zase potvrdilo. Jedu si okolo břehu v Roudnici a koukám na Labe, co to tam pluje za zajímavé bárky? Vzhledem k tomu, že jsem krátkozraký, tak musím blíž, a když se obrysy začínají zaostřovat, zjišťuji, že ta plavidla dobře znám. Už rozpoznávám i posádku a je to nad slunce jasné, že se jedná o skupinu nadšenců La Grace z “našeho dvorka” v Terezíně, kde jsem stavbu lodi mohl každý víkend pozorovat už od prvního prkénka, viděl jsem, jak postupně roste a na tom dvorku na Kavalíru v Terezíně se mi zdála neskutečně obrovská, zvláště, když jsme ji vždycky po party museli obcházet. Kdo by to byl tušil, že na Labi bude vypadat takhle mrňavounkatě.
V Hrobcích jsem se zastavil na pizzu a stáčím to k Ohři. Nevím, co jsem komu udělal, ale fouká jako blázen. Ty na Labi to asi ocení, ale mně podle Murphyho zákonů samozřejmě nefouká do zad, ale do očí. I po rovinách funím jak do kopce, z očí mi stříkaj slzy a už se těším na pivo a na odvoz, který dneska pěkně stávkuje a místo toho, aby mě po cestě hlídal si vysedává na zahrádce v Terezíně a prý mě sleduje přes Google. Taky jí tam vidím už tři hodiny sedět na jednom místě :)
Když se blížím k Doksanům, spatřuji na horizontu Hazmburk, nepřehlédnutelnou dominantu kraje okolo Libochovic, která mě bude sledovat po zbytek dnešní etapy. U Doksan vjíždím na stezku kolem Ohře a poprvé za ty roky, co tudy jezdím několikrát v týdnu, objevuji krásy okolo Hostěnic a Břežan. Beru to po červené lesem, cestička se kroutí z leva do prava a nahoru dolů - ideální zábava pro horské kolo. Škoda že nemám celopéro, to bych si smlsnul.
A už jsou tu vymodlené Libochovice, kam jsem zapadl do restaurace hned vedle zámku, dal si točené zichovecké pivko a čekal na support. A čekal, a čekal. Á - Markéta ještě asi nezjistila na mapě, že se už nepohybuju a že čekám. Jedno, druhé, třetí a krásně jsem se naladil na zítřejší event v Lounech. Dnešní trasa byla kodrcavá, pak zajímavá, pak krásná a nakonec pohodová v délce 74 km.
TRASA
Kostelec nad Labem - Libochovice
74 km
Pokračovat na šestý den - zde Pokračovat na osmý den - zde
ZAJÍMAVÉ KEŠE: