Čeština
Anglicky
Německy
První den mé cyklo challenge jsem odstartoval eventem na nejvýchodnějším bodě České republiky. Cestou na start vysvitlo sluníčko a tak jsem se i důkladně namazal krémem na opalování, abych se náhodou nespálil. Paprsky umí na kole pěkně přismahnout, pokud je člověk nepřipraven.
Na start (respektive na parking k nejvýchodnější keši ČR) jsme s rodinou, která mi bude dělat support, abych mohl jet nalehko, dorazili před devátou a šupajdili 500 metrů rašeliništěm až na souřadnice eventu. U plakety východního pólu jsme byli přesně v 9:00 a čekali, zda se najde někdo, kdo je schopen vyrazit v pracovní den v pondělí ráno do těchto zapadlých končin. Jaká byla naše radost, když se jedna človíčková našla a podpořila start a celou mou cestu.
Nastal očekávaný okamžik. Během půlhodinového eventu se sluníčko schovalo za mraky a začalo se schylovat k přeháňce. Jen co jsem vyrazil, začaly padat první kapky deště. To bude jen přeháňka! No tak určitě!!! Jel jsem v letním outfitu - kraťasy a tričko, říkal jsem si, že pár kapek cestou přece uschne a bude to v pohodě.
Cestou do Jablunkova byl z pár kapek rázem regulérní slejvák. Přibrzdil jsem pod mostem rychlostní silnice a zatím, co jsem plánoval kudy cestou necestou, počasí se umoudřilo (aspoň jsem si to myslel :)) a tak jsem vyrazil dál. Ovšem to jsem netušil, jak mě déšť ještě na mé cestě prověří. V úseku mezi Milíkovem a Karpentnou, kde se jede lesem, kde se není kam schovat, přišla ta největší možná průtrž mračen a já byl během chvíle durch. No do pytle!
Z Karpentné jsem to mastil směr Třinec Oldřichovice a zvažoval, jestli to byl fakt tak dobrý nápad. Morál mě s každou kapkou opouštěl, keše pod mokrýma stromama mě už taky nebavily a čím dál tím víc mě přitahoval telefon, že zavolám support, ať si pro mě dojedou. NE - žádný takový, dal jsem se na cestu, tak to nevzdám. Neměl jsem s sebou nic na osušení a tak jsem vytáhl aspoň pláštěnku (mohla by zahřát) a pokračoval dál.
Blížil se čas oběda a déšť nepřestával, v botách jsem měl regulérní rybník i s pulcema, trenky promočený a z pláštěnky se stávala kondenzační nádrž. Začal jsem zvažovat, že zastavím a budu pokračovat až později odpoledne, jakmile přestane dle předpovědí pršet.
Dojel jsem do Komorní Lhotky a tam už to přišlo. Padlo konečné rozhodnutí na přestávku. Chvilku jsme se s Markétou naháněli, až se konečně objevilo vysněné auto i se suchými věcmi. V nákladním prostoru jsem vytvořil bazén, převlékl se do suchého a mazal na oběd do místní krčmy, kde na nás koukali dost podezřívavě. No co, hlavně že tam bylo teplo a sucho, nic víc jsem si dneska ani nepřál. Je zajímavé, jak málo člověku stačí :).
Na konec z toho byla čtyř-hodinová seance, než se ten nahoře konečně umoudřil. Chtěl jsem první den ujet pořádnou porci kilometrů, ale teď jsem si říkal, že budu rád, když ujedu alespoň půlku z původně plánovaných 90 až 100 km.
Ve čtyři odpoledne jsem se vydal na další část a už doufal, že je po dešti. Samozřejmě, že nebylo. Na štěstí už nepršelo tak intenzivně a dalo se v tom jet, i když blatníky by se mi pořád dost hodili. Cestou se kochám výhledy do kraje, Třinec se vzdaluje, přede mnou Frýdek Místek a nedaleko továrna Hyundai v Nošovicích. Plánovaná série mysterek pod Frýdkem ale zůstává neodlovená, snad někdy příště.
Později odpoledne se předpověď konečně naplňuje, Norové jsou fakt machři, zvládají to na minuty, a silnice začíná osychat. To už šlapu směr Hukvaldy, kde si poprvé v kopečku říkám, že se mi už vlastně nechce a začínám rozmýšlet, jestli to po vzoru taťků budu tlačit nebo jestli tam to kolo nechám ve škarpě. Bez deště ovšem vše se zdá lepší a během krátké doby už jedu přes Kopřivnici směr Štramberk. Už skoro nemůžu, ale ještě je potřeba odlovit naplánovanou nejstarší keš v České republice TEX-CZECH. To bude chvilička, říkám si. Jo prdlajs - hodinu se tam hrabu nahoru a dolů po mokrém svahu, snažím se chytit hintu a pak si přečtu logy a je jasno. Doprčič. Šup za šipkou a je na světě. Promočený a zablácený se přesouvám do další obce Rybí, kde dnešní deštivá cesta končí.
GC86D62 - Masarykova Základní škola Hnojník