Po Kokořínsku s Cinibulkou

Bezesporu jedním z nejnavštěvovanějších míst v ČR, je Kokořínsko, oblast severně od města Mělník. Je to ráj pro milovníky pískovcových skal, turistických a naučných stezek. My se však nevydaly po obvyklých místech, kde jsme skončily vždy, když jsme sem během našich holčičích výletů zavítaly, ale vydaly jsme se na místo pro nás nové. Vydaly jsme se autem do Mšena a dále pěšky po naučné Cinibulkově stezce.

Příprava proběhla doma důkladně. Teda, aspoň jsem si to myslela.
Neustále mi v hlavě strašila vzpomínka na bouřku, která mě v Harasově zastihla ve chvíli, kdy jsem starší dceři dovezla na tábor čisté a suché oblečení. Den to byl horký a slunečný, o to větší šok přišel z náhlé a šílené bouřky, která se hnala od Mělníka. Rychle jsem usadila mladší dceru do autosedačky a ujížděla pryč. Bylo pozdě. Na silnici před auto i za něj začaly padat stromy ze skal a já nevěděla, co si počít. Vzadu sedělo tříleté dítě s vytřeštěným pohledem skrz okno na to, co se děje kolem. Jediné, co by nás odsud mohlo dostat, bylo, že vystoupím a odtáhnu mohutnou větev, která se mi vzpříčila pod autem. Jenže, co když mi něco spadne shora na hlavu? Riskla jsem to a po vytažení větve, ujížděla co to dalo, směr Mělník. Nedojely jsme daleko. A nebyly jsme samy. Takto nás zůstalo uvězněných v Kokořínském dole asi dvacet aut. Kdo toto místo zná, ví, že signál zde není nejlepší a nakonec jsem to byla já jediná, kdo se dovolal aspoň na 112. Další hodinu jsme všichni čekali, než se k nám prořežou hasiči. Po příjezdu domů jsem byla ráda, že to odnesl jen ulomený spoiler a dovezla jsem si jako suvenýr i část oné větve, zaseknuté v podvozku. Uf, to byl ale adrenalin.

Prozkoumala jsem informace o Mšeně a Cinibulkově stezce, množství keší k odlovu, zajímavosti kolem a hlavně jsme spoléhaly na karanténu kvůli covid-19, že by mohl být klid.
Info z netu napovídalo, že Cinibulka je nenáročná procházka s mírným převýšením. Ne, že by nám horolezecká akrobacie vadila, ale vzhledem k mé zhoršující se anémii, bych to nemusela celé obejít ještě letos. Kamarádka Jana se ještě ujišťovala, zda jsem si vědomá toho, že je tam opravdu velké převýšení, což jsem negovala tím, že na netu jsem o tom nic nenašla a ba naopak je to uvedené jako terén nenáročný. Jana pokrčila rameny a jelo se.
Díky stále probíhající karanténě v ČR, Evropě, Světě a přilehlém vesmíru se parkovné ve Mšeně neplatilo, čímž nám zbylo na zmrzlinu, která se naopak prodávala ve velkém hned před místem, kde stálo naše auto. Odradila nás jen ta dlouhá fronta, jejíž délku zkresloval nařízený dvoumetrový odstup mezi lidmi.



Našly jsme výchozí bod stezky a s nadšením nasadily turistické tempo. To nás opustilo hned, jak jsme došly k prvnímu stoupání. Ukázalo se, že kombinace vedra, výškově nepravidelných schodů a mé anémie, bude v tomto místě veselý problém pro ty, co stáli s kelímky piva na vrcholu schodů a chtěli jít opačným směrem než já. Asi jen dostatek toho piva v nich vzbudil dostatek trpělivosti a já si v duchu přála do rukou cepíny, aby mi to plazení se, šlo rychleji. Nahoře mi Jana řekla: já ti to říkala, že to nebude jen tak, že tu to převýšení bude. S nadějí v hlase jsem kontrovala, že tohle snad bylo jediné a už to bude pohoda. A taky, že byla. Šly jsme po rovince, pak po silnici a pak hup do lesa a už to jelo. Nejdřív kopec dolů, pak krpál nahoru, okolo skalního zubu, pak průrvou po schodech dolů a ještě níž a pak byla pěkná jeskyně a zase nahoru a ještě výš ………. To nejlepší přišlo až nakonec, a to v podobě přeskákání pár balvanů, pak sestup po schodech dolů a šplhání po žebříku nahoru. A aby to nebylo moc jednoduché, šlo o nášlapná železa ve skále a k tomu jen kus lana. Po zdolání této opičí dráhy jsme přišly i na to, že se tato záludnost dá obejít. Teda, opět kopcem dolů a pak nahoru, ale je to třeba řešení pro ty, co tu sebou vláčeli své psí kamarády a zřejmě vycházeli ze stejných informací jako já, že se jedná o nenáročnou vycházkovou trasu. Což se konec konců jednalo, protože my se u toho celého dost nasmály.
A dobrá rada na závěr všem, co chodí na kešky s telefonem. Prosím vás, uložte si je do paměti a nespoléhejte se na signál. Vážně tam není a dopadli byste jako my, čili bez bodu, ale s hromadou super vychechtaných zážitků.

Vaše Yasmin

Načítám, prosím vydržte...

Přihlášení

Souhlasím

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tímto souhlasíte. Více informací