Když si z obyčejné tradičky uděláte noční keš

Pamatujete si své začátky v geocachingu? Pamatujete si objevování jednotlivých typů keší? Já ano, a jelikož jsem ve své podstatě velký dobrodruh, za nejlepší považuji keše noční. Bývaly doby, kdy jsem je cíleně vyhledávala. Vždy jsme se domluvili jako parta a vyrazili nejenom na jednu noční keš, ale v zápalu hry sebrali každou keš, která byla cestou, ale i mimo ní. Jednu noční keš jsem šla dokonce dvakrát, tak moc se mi líbila. Když jsme se na ní vypravili poprvé, vyrazili jsme při západu slunce v polovině června, čili dny byly opravdu nejdelší a noci nejkratší. Během cesty ke keši nás zastihl déšť, a když jsme krabičku našli, mraky se rozestoupily a na nás svítil měsíc jako talířek. Zpět k autu jsme se vrátili opět až za svítání. Keš, o které zde píši je NOC / Night nad Chomutovem GCZCQK.


 

Další taková šílenost, kde jsme se jako parta opravdu hodně nasmáli a kam se brzy vrátím, je noční keš v Tiských stěnách Démoni noci GC21BDM. Čím vás tato keš zaujme? Na toto místo chodíme přece přes den a kocháme se výhledy do dáli a také bizarními tvary pískovcových skal a nyní se tu pohybujete v absolutní tmě, jen s baterkou a uv baterkou a doufáte, že nešlápnete do nikam a nespadnete třeba do díry k trpaslíkům, skřítkům, démonům, nebo si jen jednoduše nenamelete kokos ☺

Obě výše uvedené keše jsem lovila před devíti, respektive desíti lety a stejně patří mezi moje top. 

Co však dělat, když je nočních keší nedostatek a lovec ve vás po nočním dobrodružství touží? To pak stačí vyrazit na nějaké to FTF. Pamatuji doby, kdy si kačeři z okresů Chomutov, Most a Teplice kradli místa na bedně a vždy kolem toho bylo hodně řevnivosti, legrace a dalších výzev. To pak i u keší, kde bylo výslovně napsáno, že se nesmí lovit v noci, protože se nachází v honebním revíru a myslivci střílí po všem, co se hne, nestačilo jako odstrašení pro lovce z vedlejšího okresu, aby vypálili domácím rybník. Asi jsme již zestárli a mladší generace nemá potřebného dobrodružného ducha. Ale nevadí, my si to dnes zopakovaly, i když teda ve vlastním revíru. 

Dnes ve čtvrt na osm večer vypustil revírník keš Hnědouhelný důl GC8NKDJ. Suše jsem konstatovala, že když tento důl Vršany patří Vršanské uhelné a já tedy jako Vršanská jménem mám přímo povinnost, se ke keši dostavit a otisknout do ní své razítko. Vůbec jsem netušila, že se ještě večer poperu o bednu společně s dak3.
Jen jsem si do ní rýpla, že vylezla nová keš a máme jí za rohem, ale po návratu bych už u nás nezaparkovala, tak asi teda nic, no. Jenže dak3 byla ještě na cestách a tak její jedinou odpovědí bylo, že za 30 minut u mě. To bylo jako, píchnutí do vosího hnízda. Naházela jsem vše potřebné do batohu a to včetně repelentu a mazala k silnici. Věděly jsme, kudy jet a na jednu stranu doufaly, že jako za starých časů se nás tam sejde víc a na stranu druhou jsme chtěly urvat to místo na bedně. Dočetly jsme se, že se dá ke keši dostat buď od spodu, nebo k ní slézt shora. Chvíli jsme se motaly po cestičkách a už to vypadalo, že půjdeme přímo cestou necestou, až pomohly mapy.cz. Opravdu je odsud krásný výhled přímo do jámy lomu i s velkorypadlem na dohled, ale řekla bych, že v noci tomu nechybí romantika ☺ 

Ještě dodám, že jsme s dak3 ukořistily STF ve 22.20 a to dak3 došla s v sukni, lodičkách a s kabelkou přes rameno. Tomu se říká nasazení ☺ 


 

Vaše Yasmin

Načítám, prosím vydržte...

Přihlášení

Souhlasím

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tímto souhlasíte. Více informací